Nikdy nejsme sami

Scénář Petra Václava nepřímo shrnuje široké spektrum sociálních problémů a jejich často absurdní tragikomické aspekty a důsledky, od počátku nového tisíciletí až po současnost. Příběh se odehrává kdesi na severu Čech, na místě, které obývají především „nově příchozí“ a často nezakotvení lidé, žijící na jedné straně v úzkosti o svůj elementární ekonomický statut, na straně druhé jsou konfrontovaní s vlastní přirozenou touhou po blízkosti druhého i různými podobami vnitřních běsů. To vše ovlivňuje nejen jejich jazyk a emoce, ale především jejich zkratkovité jednání, hledající různá náhradní a iluzivní řešení, resp. cestu z vlastní, často neuvědomělé, bezvýchodnosti. Matka v nenaplněné lásce, otec v hypochondrickém jednání, jejich děti v tragických hrách a nově příchozí soused v pochybných myšlenkových pochodech a přesvědčení o nezbytnosti radikálních řešení. Osudy těchto postav i přes svoji sociální pravdivost a realističnost jsou ve Václavově příběhu metaforou části české společnosti, zahleděné do vlastní bolesti a věčného sebeobětování, a východiskem jsou pro ni tragická i absurdní řešení… Petr Václav spolupracoval v tomto filmu už tradičně s kameramanem Štěpánem Kučerou a nabízí zde i netradiční obrazový pohled do nitra postav – v kombinacích barevného a černobílého obrazu.